Windfoil

Windfoil je windsurfing s křídlem pod prknem

Vyměň ploutev pod windsurfovým prknem za hydrofoil a máš windfoil. Nad palubou zůstává všechno při starém: stěžeň, ráhno, plachta i postoj, který znáš z windsurfingu. Název se od wingfoilu liší jediným písmenem, sport ale jiný je: u wingfoilu držíš v rukou nafukovací wing bez stěžně a bez ráhna, kdežto windfoil jede s celým windsurfovým oplachtěním.

Pod palubou je to jiný svět. Jakmile prkno zrychlí, dává křídlo pod vodou tolik vztlaku, že nese prkno i jezdce nad hladinou, a ty místo klouzání letíš. Windfoil se odlepí od vody už v 8 až 10 uzlech větru. Právě start ve slabém větru je hlavní lákadlo vnitrozemských jezer a chráněných zátok, kde vítr málokdy fouká tak vydatně jako na otevřeném pobřeží.

Vítr i oplachtění zůstávají stejné jako na windsurfu, a přesto je z toho úplně nový sport.

Jakmile se prkno vznáší nad hladinou, nemá ho skoro co brzdit, a jede proto mnohem rychleji. Foil pomáhá i se skoky a s manévry a zpřesňuje řízení. Ve srovnání s klasickým windsurfingem potřebuješ méně hrubé síly a vystačíš s plachtou až o 2 m² menší. Naučit se to dá každý, kdo už windsurfuje.

Rychlost je jen jedna strana věci, protože foil smaže i čeřinu. Prkno s ploutví buší do každé vlnky, kdežto foil tě nese nad zvrásněnou hladinou, takže se jízda zklidní a skoro utichne. Rozdíl znovu ucítíš cestou zpátky proti větru. S foilem jedeš ostřeji proti větru a rychlost přitom neztrácíš, takže návrat přestává být nejtěžší částí jízdy.

Windfoil vyrostl rychle. Začínal jako okrajový pokus pár windsurfařů ze slabovětrných revírů a dnes stojí na samém vrcholu sportu. Na hrách v Paříži 2024 se olympijský windsurfing jezdil na foilech ve třídě iQFOiL a stejná třída zůstává i pro Los Angeles 2028.

Jak foil pod prknem zvedá jezdce nad vodu

Foil se chová jako malé letadlo, které letí pod vodou, a skládá se ze čtyř dílů. Svislý stěžeň spojuje prkno se vším, co je pod ním. Na jeho spodním konci leží vodorovně trup, páteř celé sestavy. Na předním konci trupu sedí přední křídlo, které vyrábí skoro všechen vztlak. Menší křídlo vzadu je zadní stabilizátor. Dělá stejnou práci jako vodorovná ocasní plocha letadla a nedovolí celé sestavě nekontrolovaně zvedat nebo sklápět špičku.

Na windfoilu tak máš dva stěžně, jeden v plachtě a druhý pod prknem. Kde se tu mluví o délce stěžně, jde vždycky o stěžeň foilu.

Voda je zhruba 800krát hustší než vzduch, a křídlo hydrofoilu proto může být o tolik menší než křídlo letadla a jezdce přesto unese. S rostoucí rychlostí prkna obtéká voda zakřivené přední křídlo a vzniká vztlak. Jakmile převáží společnou váhu jezdce, prkna a oplachtění, prkno se odlepí od vody a ponořený zůstane jen foil se svým stěžněm. Odpor prudce klesne. Prkno už před sebou netlačí příďovou vlnu, takže stejný vítr z něj najednou vymáčkne mnohem víc rychlosti.

To kulaté číslo je ve skutečnosti trochu skromné. Krychlový metr vody o teplotě 20 °C váží 998,2 kg, krychlový metr vzduchu asi 1,2 kg, takže skutečný poměr je blíž k 830.

Výšku letu hlídáš pořád, vteřinu po vteřině, nohama. Tlak na přední nohu sklopí špičku a přiblíží tě k hladině. Když ho povolíš a přeneseš váhu na zadní nohu, foil stoupá. Přežeň stoupání a přední křídlo prorazí hladinu, vztlak v tu ránu zmizí a přijde klasický breach: prkno i jezdec padají bokem do vody. Na prvních jízdách se začátečník hlavně učí, kde to úzké okno letu leží a jak v něm zůstat.

Na ploutvi se váha přelévá z hrany na hranu, na foilu hlavně dopředu a dozadu. Malý posun v kotnících výšku znatelně změní a tělo si ten poměr musí nejdřív osahat. Dokud ho nemá, reaguje pozdě a přehnaně: prkno stoupne, jezdec ho přitlačí zpátky moc prudce a špička se zapíchne. Po pár hodinách se pohyby zmenší a let se uklidní, protože nohy začnou opravovat výšku dřív, než se změna vůbec projeví.

Na foilu se mění i práce s plachtou, protože se pod tebou mění geometrie. Na prkně s ploutví tlačíš přes patku stěžně dolů do prkna, aby leželo naplocho a klouzalo. Na foilu ti příliš velký tlak na patku přišpendlí špičku k vodě a vzlet nepřijde. Učíš se proto stát vzpřímeněji, držet oplachtění lehce skloněné na návětrnou stranu a nechat foil zvedat bez násilí.

Prkno pro windfoil stojí na pevném boxu

Prkno. Prkna stavěná pro windfoil jsou krátká, široká a plochá, s hodně vyztuženým boxem na foil a seříznutými hranami, aby záď mohla jet nakloněná a nezachytávala vodu. Výztuha má svůj důvod. Foil páčí boxem obrovskou silou, mnohem větší, než jakou kdy vyvine ploutev, a přišroubovat ho na staré prkno, které na to nikdo nestavěl, je špatný nápad. Hodně jezdců začíná na velkém freeridovém prkně s pevným boxem Deep Tuttle. Velký objem pomáhá ve slabém větru, protože i když vítr zeslábne, vytáhneš plachtu z vody a rozjedeš se.

Foil. Stěžně se vyrábějí z hliníku nebo z karbonu. Hliník stojí méně a snese hrubé zacházení, je ale těžší a víc se ohýbá, což ve vyšší rychlosti cítíš jako mlhavou, opožděnou odezvu. Karbon je tužší i lehčí a pohyb nohou převádí na změnu výšky mnohem přímočařeji. Největší rozhodnutí ale padá u plochy předního křídla. Velké křídlo zvedá dřív, letí pomaleji a víc odpouští, a přesně to chceš na učení a na dny, kdy fouká jen málo. Malé křídlo potřebuje před vzletem víc rychlosti, nahoře jede mnohem rychleji a za nedbalé vyvážení trestá. Spousta jezdců má jedno od každého a vybírá podle předpovědi.

Plachta. Poslouží jakákoli plachta, kterou už doma máš. Plachty stavěné pro foil mají stabilní profil posunutý dopředu, který táhne plynule i ve chvíli, kdy prkno zrychluje, a bývají lehké, takže tě oplachtění při balancování nepřetahuje. Velikost můžeš zmenšit. Plachtu, kterou v témže větru používáš na prkně s ploutví, na foilu obvykle zmenšíš až o 2 m², a plachta 5 až 6 m² pokryje široký rozsah podmínek. Posunou se i footstrapy, víc ke středu než na slalomovém prkně a často o kus dozadu, protože foil řídíš vyváženou váhou nad stěžněm, a ne položením prkna na hranu.

Prkno, foil a box k sobě musí pasovat, a to si ověř dřív, než za cokoli zaplatíš. Nejrozšířenějším standardem windfoilu je Deep Tuttle, existují i uchycení na plotnu a do kolejnice. Délka stěžně má odpovídat vodě, na které jezdíš nejčastěji. Kratší stěžeň je přívětivější na učení a na starty z mělčiny, delší ti dá víc vůle nad čeřinou, jakmile udržíš výšku. Většina stěžňů na windfoil měří mezi 50 a 100 cm. Do stejné úvahy patří tvoje váha. Těžší jezdec potřebuje na stejný vítr větší plochu křídla a dva jezdci, kteří se dělí o jedno prkno, se docela vážně přou o to, jestli je přední křídlo velké, nebo malé.

Z toho všeho se dá složit rozumná první sestava. Velké freeridové prkno s pevným boxem Deep Tuttle, foil s velkým předním křídlem a krátkým stěžněm a plachta, kterou už znáš. Takové vybavení vzlétne dřív, letí pomaleji a chyby odpouští. Menší křídlo a delší stěžeň přijdou na řadu, až výšku udržíš bez přemýšlení a začneš chtít víc rychlosti a víc vůle nad čeřinou.

Plachty na foil: čtyři nebo pět latí a krátké ráhno

Za dobrého větru vynese foilové prkno do vzduchu skoro každé oplachtění. Plachty šité přímo na foil se přesto poznají na první pohled. Mají čtyři nebo pět latí, velmi krátké ráhno, menší zakřivení náběžné hrany a profil, který sedí hodně vpředu a nehne se, ani když prkno pod ním zrychlí. Duotone v technickém listu pro rok 2024 uváděl řadu F_PACE od 3,4 do 7,4 m², rozdělenou na linii Style od 3,4 do 5,8 m² a linii Ride od 6,4 do 7,4 m².

Ten list mluví o alternativě bez obalu. Plachta navržená pro ploutev podle Duotonu nesplňuje, co po ní foil chce. Výrobce tím popisuje vlastní kolekci a spousta jezdců se přitom naučí létat s oplachtěním, které už má v garáži. Velikosti 5,2 a 5,8 z linie Style shodou okolností padají do pásma 5 až 6 m², které se hodí na první sezónu. Úspora 2 m² oproti oplachtění pro ploutev je číslo jiného druhu. Neuvádí ho výrobce, ustálilo se mezi foilisty samotnými.

Kolik větru windfoil snese a co když vítr usne

Každá hranice vzletu, kterou kde najdeš, je průměr, a nárazy leží nad ní. Předpověď 9 uzlů s nárazy do 15 slibuje úplně jinou jízdu než vyrovnaných 9.

V předpovědi sleduj obě čísla, průměr i nárazy. Velký rozdíl mezi nimi znamená střídání chvil, kdy foil nevzlétne, s chvílemi, kdy ho máš co držet dole. Vyrovnaný vítr těsně nad hranicí vzletu bývá na foilu příjemnější než nárazovitý den s vyšším průměrem.

Náraz větru navíc s křídlem pod prknem přichází jinak. Na ploutvi tě postrčí dopředu a nohy drží prkno naplocho. Na foilu tlačí nahoru: přední křídlo dostane víc vztlaku, než do té chvíle neslo, prkno stoupá, a když výška uteče, křídlo prorazí hladinu. Náraz zachyť přední nohou a plachtu nepovoluj, prkno pak zůstane pod tebou. Šestý stupeň Beaufortovy stupnice začíná na 22 uzlech, kolem 40 km/h, což je víc větru, než většina jezdců s foilem pod nohama chce.

Slabé dny skrývají jiný problém. Když vítr pod tebou usne a oplachtění je ještě nahoře, nic dramatického se nestane. Plachta leží na prkně, vytáhneš ji a pomalu dojedeš domů. Potíž přijde, když se to stane daleko od břehu. Při slabé předpovědi se drž na dosah pláže, ze které startuješ.

Ve vnitrozemí bývá vítr, se kterým se dá počítat, většinou termický. Půjčovnu s windfoilem a instruktorem se vyplatí hledat tam, kde termika fouká pravidelně. Za ustáleného letního počasí totiž přichází v tak pravidelnou hodinu, že se podle ní dá naplánovat cesta, a silou často sedí přesně tam, kde ji foil chce. Na Gardském jezeře tak odpoledne fouká Ora, na jezeře Como Breva. U moře se jihovýchodní termika na pláži Sant Pere Pescador v zálivu Roses zpravidla zvedá mezi polednem a druhou odpoledne a často má 20 až 25 uzlů.

Co windfoil dává a co bere

Čísla z třídy iQFOiL patří k závodům

Federace World Sailing o třídě rozhodla v listopadu 2019 a po hrách v Tokiu nahradil iQFOiL třídu RS:X na olympijském programu. Olympijská regata her v Paříži 2024 se jela v Marseille od 28. července do 3. srpna 2024 a startovalo v ní 48 závodníků, 24 žen a 24 mužů. Los Angeles 2028 třídu ponechává. Ženy i muži jezdí stejné prkno Starboard, stejný foil a stejný stěžeň plachty dlouhý 4,9 m. Liší se jen plocha plachty.

Pro rok 2025 se plachty změnily. Ženy teď závodí na 7,3 m² a muži na 8 m², přičemž dřív třída používala 9 m² pro muže a 8 m² pro ženy. Jako důvod třída uvedla vyrovnání šancí mezi různými postavami a kratší krok z mládežnických tříd. Vedlejší efekt uvidíš v technických listech. Stránka Starboardu o iQFOiL 95 pořád uvádí Severne HyperGlide Olympic 9,0 m² pro muže a 8,0 m² pro ženy, o sezónu pozadu za pravidly třídy, protože velikosti určuje třída, a ne výrobce prkna.

Stejně čti i údaj o vzletu od 6 uzlů. Šest uzlů hladinu sotva zčeří a prkno s ploutví se v nich do skluzu nedostane. Číslo popisuje jednotné závodní prkno s velkým předním křídlem a na něm závodníka, který umí foil napumpovat do letu, a pro tuhle kombinaci platí. Freeridové vybavení z obchodu pod někým v první sezóně to nedokáže, a plánovat se tak vyplatí podle 8 až 10 uzlů, se kterými počítá zbytek tohoto textu.

Šrouby, sladká voda a obaly na křídla

Nejdřív šrouby. Kontroluj je po každé jízdě, protože foil, který má v boxu vůli, letí hůř a box mezitím rozdírá. Potom celý foil opláchni sladkou vodou a nech ho uschnout, než se vrátí do obalu.

Nerezové šrouby zašroubované do hliníkového stěžně se během sezóny zapečou galvanickou korozí. Pasta proti zadření na závitech a občasné rozebrání celé sestavy ti ušetří chvíli, kdy na parkovišti ve větrném ránu strhneš imbusovou hlavu.

Převoz chce vlastní péči. Přední křídlo je tenké na obou hranách, každý vrub stojí znatelný kus výkonu a může spustit delaminaci, a sada obalů vyjde levně proti ceně nového křídla. Na tvrdém povrchu leží prkno vždycky foilem nahoru. Servisní interval pro foil žádný výrobce nestanovil, do kalendáře si tedy nemáš co zapsat. Místo něj tu je zvyk oplachovat a kontrolovat pokaždé.

Před každým vyplutím stačí krátká kontrola. Sáhni na šrouby, zkus, jestli foil v boxu nemá vůli, a přejeď prstem po hranách předního křídla. Drobný vrub, který objevíš na břehu, je mnohem menší starost než ten, který zjistíš ve vzduchu podle toho, že se prkno chová jinak než minule.

Windfoil vedle wingfoilu, kitefoilu a efoilu

U windfoilu rozhoduje o všem to, co držíš v rukou. Windfoil čerpá tah z pevného windsurfového oplachtění, které držíš oběma rukama za ráhno. Oplachtění je jeho největší silou i hlavní daní. Ovládání je přímé a jízda proti větru vynikající, vybavení je ale z celé rodiny nejobjemnější na převoz i na sestavení.

Wingfoil nahrazuje oplachtění nafukovacím wingem v rukou. Wing se sbalí do menšího, nepotřebuje kolejnici pro stěžeň a sestaví se rychleji, k rozjezdu ale obvykle chce víc větru než windfoil. Kitefoil táhne drak vysoko nad hlavou a pokryje velmi široký rozsah větru. Platí se za to šňůrami, místem na start draka a bezpečnostní rutinou, která k nim patří.

Jiné foilové sporty se bez větru obejdou úplně. Surf foil bere energii z vln a SUP foil z pádla a vlastních nohou, oba tak mnohem víc závisejí na podmínkách a na kondici. Na opačném konci stojí efoil. Tah dodává elektromotor, rychlost nastavuješ ručním ovladačem, a jezdit se dá i za bezvětrného rána na hladině jako sklo, bez jediné vlny. Mezi tím leží foil assist, malý motor, který pomůže se vzletem, ale práci za tebe neudělá.

Windsurfaři s domácí vodou chudou na vítr nenajdou kratší cestu do vzduchu než windfoil. Dovednosti se přenesou, oplachtění už v garáži leží, a dny, které dřív šly do koše, se změní v ty, na které se těšíš. Jestli s foilem začínáš úplně od nuly, projdi si nejdřív základy hydrofoilu a potom si vyber zdroj síly, který sedí k tvé vodě.