SUP foil

Paddleboard s hydrofoilem pod trupem

Obyčejný paddleboard tlačí před sebou vodu celým trupem. Stačí pod něj přišroubovat hydrofoil a velká část toho odporu zmizí. Jak nabíráš rychlost, bere na sebe křídlo pod prknem stále víc tvé váhy, až se trup odlepí a místo brázdění hladinou kloužeš nad ní. Takové sestavě se říká SUP foil. Ve vodě zůstane jen stěžeň s křídlem a hladina tě přestane brzdit.

Stejný princip možná znáš z kitefoilu nebo windfoilu. Liší se jen to, co tě žene dopředu. Drak ani plachta tu nejsou, máš jen pádlo a postrčení od vlny nebo od lana za člunem. Na vlnkách, které by obyčejný paddleboard sotva rozhoupaly, se díky tomu dá jet dál, a krátký kus pobřeží vydá na mnohem delší jízdu. Rychlost a pocit, že se vznášíš, stojí za celé učení.

Už jen ta rychlost navíc udělá z pádlování úplně jiný sport.

Aby tě foil vůbec unesl, potřebuješ vlnu, hřbet vlny na otevřené vodě nebo člun, který tě potáhne. Bez toho to zvládne jen silný pádler s velkým předním křídlem. První postrčení obstará vlna, přední křídlo začne vytvářet vztlak a prkno vyjede z vody. Let potom drží rovnováha a rytmus pádla.

Pod nohama máš ve všech foilových disciplínách stejnou sestavu: stěžeň, trup, přední křídlo a zadní stabilizátor. Vztlak dává přední křídlo a zároveň určuje, jaký charakter jízda má. Stabilizátor za ním hlídá, aby špička prkna nekontrolovaně nestoupala ani nepadala. Délka stěžně rozhoduje o tom, kolik místa zbývá mezi prknem a vodou. Trup zase ovlivňuje, jak rychle celá sestava zareaguje, když přešlápneš. Fyziku, která za tím stojí, a jednotlivé díly podrobně rozebírá průvodce hydrofoilem.

Po několika prvních jízdách objeví většina jezdců pumpování a s ním i důvod, proč je ten sport tak návykový. Za letu nohama rytmicky zatěžuješ a odlehčuješ prkno, vracíš tím energii do křídla a udržíš se ve vzduchu i mezi vlnami. Kdo pumpuje dobře, propojí jeden hřbet s dalším. Na tom stojí downwind na SUP foilu: jezdec sleduje vlny na otevřené vodě, někdy i celé kilometry v kuse, a prkno se přitom hladiny nedotkne.

Jak se na SUP foilu dostat do vzduchu

Každá jízda na SUP foilu začíná stejnou otázkou: odkud vzít rychlost, při které křídlo začne nést. Běžné odpovědi jsou čtyři a každá sedí jinému jezdci.

1. Chytit malou vlnu stejně jako na obyčejném paddleboardu. Je to klasická cesta a volí ji většina začátečníků, protože zrychlení ti vlna dá zadarmo.
2. Nechat se táhnout za člunem nebo vodním skútrem v klidném tempu. Tah obě dovednosti od sebe oddělí: učíš se, jak se foil chová ve vzduchu, a nemusíš přitom zároveň číst vlnu. Spousta jezdců takhle najde svůj první stabilní let.
3. Jet downwind po vlnách na otevřené vodě. Napádluješ na putující hřbet, vyletíš na foil a pumpováním se dostaneš k dalšímu. Tahle podoba SUP foilu odměňuje nejvíc a zároveň chce nejvíc: kondici, spolehlivé pumpování a jistotu daleko od břehu.
4. Vyjet pádlem na hladké vodě s velkým předním křídlem. Chybí vlna i tah, zbývají jen krátké výbušné záběry, dokud se prkno nezvedne. Silní pádleři to zvládnou, většina lidí si to nechává na později.

Na přehradách a jezerech ve vnitrozemí vlna na start skoro vždycky chybí. SUP foil tam znamená hlavně trénink na hladké vodě. Pro víc času ve vzduchu sahají lidé po wingfoilu, kde místo vlny táhne vítr v ručním křídle.

Postup je u všech cest stejný a jde po stupních. Ještě před klečením přijde obvykle jízda vleže. Ležíš na prkně, ruce na hranách, necháš se postrčit vlnou a hledáš přesný okamžik, kdy křídlo začne táhnout. S pádlováním vestoje to nemá nic společného, přesto tě to naučí jedinou věc, kterou z pláže nevyčteš.

Potom jezdíš na kolenou a zjišťuješ, co foil dělá, dřív než na něm musíš stát. Následují krátké lety na sekundu nebo dvě a prkno pokládáš na vodu záměrně, nečekáš, až tě shodí. Dlouhý let vznikne tak, že krátké poskládáš za sebe. Zatnout zuby a vydržet nahoře o kus déle k němu nevede. Čas ve vzduchu pak roste skokově a mezi skoky leží celé jízdy, kdy se navenek nic nelepší, zatímco nohy hledají správnou míru.

Hned na začátku tě potrápí záklon. Prkno stoupá, až křídlo prorazí hladinu, ztratí záběr a shodí tě. Tomu se říká ventilace a lékem je méně váhy na zadní noze. Druhá častá chyba je houpání: prkno střídavě zvedá a sklápí špičku, což obvykle znamená, že opravuješ pozdě a příliš velkými pohyby. Obojí zmizí, jakmile přesouváš váhu méně a dřív.

Vlna a hloubka pro první vzlety na SUP foilu

Na první jízdy hledej malé a pomalé vlny, které se valí dlouze a měkce a je na nich dobře vidět, kde se lámou. Čím čitelnější vlna, tím snáz trefíš okamžik vzletu. Strmá vlna, která se láme rychle, ti na to dá zlomek vteřiny. Na takové se nikdo nenaučí.

Kolik vlny ti stačí, určuje tvoje váha a přední křídlo, na kterém jedeš. Těžší jezdec potřebuje víc postrčení, než foil vytvoří dost vztlaku. Vlna, která lehkého jezdce zvedne, na stejném křídle těžšího zvednout nemusí. Ten pak potřebuje buď větší přední křídlo, nebo větší vlnu.

Pod sebou chceš mít alespoň 100 až 120 cm vody, s dlouhým stěžněm ještě víc, jinak foil skončí na dně. Většina stěžňů měří od půl metru do metru a na pády k tomu patří pořádná rezerva. Sleduj i proudy: mění stabilitu i stopu, po které nakonec pojedeš. Boční vítr ztěžuje rovnováhu. Slabý vítr do zad ti naopak na foil pomůže.

Než vyplaveš, podívej se na dno. Písek je ke karbonovému křídlu mnohem shovívavější než útes nebo kameny, takže dokud ještě pravidelně padáš, vyber si pláž s pískem a mělký průjezd přes útes vynech. Roli hraje i počet lidí. Foil uprostřed surfařů čekajících na vlnu ohrožuje každého z nich a prázdný kout je lepší místo, i když tam vlny lákají méně.

Hloubka se během dne mění

Dno si přečti při přílivu i při odlivu, než nějaké hloubce uvěříš. Hloubka změřená ráno odpoledne pod stěžněm platit nemusí a na mělčině, kde bylo v devět vody dost, ti ve čtyři může sahat po kotníky. Ve vnitrozemí se nejlepší okno na trénink většinou otevírá hned ráno: bezvětří, hladina jako sklo, žádné čluny a nic ke čtení kromě vlastního záběru. Později během dne tě na krátký let unese i vlna za člunem. Musí o tobě ale vědět ten, kdo člun řídí, a jezero to musí vůbec dovolit.

Přední křídlo na první sezónu

S velikostí křídla přichází první skutečný kompromis. Velké přední křídlo vzlet výrazně usnadní a vezme ti kus nejvyšší rychlosti. Menší je rychlejší a hravější, start je ale těžší a rovnováha dá víc práce. Většina lidí se naučí rychleji na větší ploše, než si myslí, že potřebuje, a zmenšuje až později.

Katalogy uvádějí plochu předního křídla v cm² a to číslo řekne víc než název modelu. Sabfoil uvádí u křídla Medusa PRO 769 v technickém listu plochu 700 cm² a vzlet mezi 13 a 15 uzly. Nejvyšší rychlost 28 až 30 uzlů platí pro jezdce s váhou 80 kg. Řadí ho ke kitu, windfoilu, wingu a surfu, SUP v tom výčtu chybí.

I tak ukazuje, v jakých číslech se pohybuješ. Pádler chce plochu větší a rychlost vzletu mnohem nižší, protože dvěma záběry se na 13 uzlů nerozjede nikdo.

Podle obrysu se křídla dělí na low aspect a high aspect. Krátké a široké křídlo víc odpustí a při nízké rychlosti se chová předvídatelně. Dlouhé a úzké doklouže dál a líp se s ním pumpuje, chce ale přesné nohy. Na první sezónu se vyplatí to shovívavější, i když na papíře vypadá pomaleji.

Prkno a stěžeň pod nohama

U délky prkna to funguje podobně. Delší prkno sedí na vodě klidněji a snáz chytá vlny, zatáčí ale líně. Šířka a tloušťka ovlivňují, jak stabilní se prkno zdá, a užší prkno zrychlí a zareaguje rychleji. Pak přijde na řadu objem. Prkno s velkým objemem tě pohodlně unese vestoje i při pádlování, dokud ještě nemáš rychlost. V prvních jízdách to rozhoduje víc než cokoli jiného. Prkna s malým objemem patří jezdcům, kteří už umějí vyjet pádlem.

Délka stěžně mění pocit z jízdy víc, než by člověk čekal. Krátký stěžeň tě drží blíž u hladiny. To odpouští na mělké vodě i na malých vlnách. Delší dává prostor jet výš a přečkat čeřinu i vlny na otevřené vodě, aniž by prkno dosedlo. Hliníkové stěžně stojí méně a hrubé zacházení snesou. Karbonové jsou tužší a lehčí a ta tuhost se projeví přesnějším ovládáním prkna.

Stěžně se prodávají v jemném odstupňování. F-One má hliníkový stěžeň v sedmi délkách od 30 do 95 cm a mezi jeho použitím jmenuje i SUP foil. Sety v katalogu Sabfoilu nesou stěžně od 73 do 110 cm. Kratší konec té škály patří na mělkou vodu a malé vlny. Delší si berou jezdci, kteří chtějí mít výšku v záloze, když se hladina rozbouří.

Sestavu vybírej podle své úrovně a váhy. Model, na kterém jezdí někdo dobrý, je špatné měřítko.

Downwind: od hřbetu k hřbetu po větru

Downwind se jede jedním směrem. Začínáš na návětrné straně, vítr máš v zádech a postupuješ od hřbetu k hřbetu po krátkých vlnách, které vítr nahrnul. Když hřbety propojíš do řetězu, ubíhají kilometry a prkno se vody ani jednou nedotkne.

Souvislou vlnu vítr nepostaví. Staví schody a mezera mezi dvěma z nich je místo, kde rozhoduje pumpování: změny zatížení z kolen udrží křídlo ve vzduchu, dokud pod tebe nepřijde další schod.

Bez pumpování let skončí v první mezeře mezi vlnami a znovu se pádluje z hladiny. Na otevřené vodě to stojí hodně sil a každý takový restart ubírá energii na zbytek trasy.

Prkna na downwind tvoří kategorii samu pro sebe. Jsou dlouhá, úzká a mají schválně málo objemu, aby se na nich dalo pádlovat vestoje až k prvnímu postrčení a šířka trupu nepřekážela. Už jen udržet se na nich je první den cvičení samo o sobě, proto tu skoro nikdo nezačíná.

Jakmile se vlna pod prknem začne lámat, místo aby se valila, mění se jízda v surf foil. K downwindu patří i odvoz. Na druhém konci musí čekat buď někdo s autem, nebo tvoje vlastní auto, a obvyklé řešení jsou dva jezdci a dvě auta.